25.10.2012 - AKTUÁLNÍ ČLÁNEK Z OBLASTI ARBITRÁŽE A INSOLVENCE
Na portálu Epravo.cz vyšel zajímavý článek věnovaný především tématu posouzení vykonatelnosti pohledávky přiznané rozhodčím nálezem v insolvenčním řízení. Autor - JUDr. Luděk Lisse (ředitel Ústavu práva a právní vědy) - se tématu dotýká hned z několika pohledů. Zejména uvádí, že insolvenční soud je vždy vázán pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem a že insolvenční ani exekuční soud není oprávněn přezkoumávat v rámci insolvenčního řízení platnost smlouvy o rozhodci či rozhodčí doložky. O samotném nároku, který byl v rozhodčím řízení žalován, je pak možné rozhodovat jen v incidenčním řízení.
Shrnutí nejdůlěžitějších autorových závěrů:
Insolvenční správce a insolvenční soud jsou vázáni zákonem a na něj navazující judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, podle které jsou oba dva tyto orgány vázány pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem.
Insolvenční soud není (a uvedenou pravomoc nemá ani exekuční soud) oprávněn přezkoumávat v rámci insolvenčního řízení platnost rozhodčí smlouvy či doložky a je povinen bez dalšího akceptovat rozhodčí nález. Uvedenou pravomocí tím méně disponuje insolvenční správce, který je povinen respektovat rozhodčí nález jako řádný exekuční titul.
Pravomoc insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení se ve vztahu k pohledávce přiznané pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem a přihlášené do insolvenčního řízení jako pohledávka z tohoto titulu vykonatelná realizuje možností posoudit takovou pohledávku jako nevykonatelnou a brojit proti ní postupem podle § 199 InsZ v incidenčním řízení.
Posuzovat rozhodčí nález po obsahové stránce je insolvenční soud oprávněn pouze v rámci řízení vedeného podle § 199 InsZ na základě popěrné žaloby podané insolvenčním správcem, a pouze v rozsahu, v jakém je oprávněn přezkoumávat vykonatelné soudní rozhodnutí, jemuž je rozhodčí nález postaven ze zákona svými účinky na roveň.
Důvodem popření vykonatelné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení a přiznané vykonatelným rozhodčím nálezem nemohou být skutečnosti, které již byly uplatněny dlužníkem v rozhodčím řízení, které předcházelo vydání rozhodčího nálezu, a důvodem popření nemůže být dále ani jiné právní posouzení věci insolvenčním správcem (§ 199 odst. 2 InsZ).
Celý článek je k dizpozici zde.