Bělohlávek, A. J.: Rozhodčí řízení, ordre public a trestní právo. Komentář. 2. díl. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2008, 2408 s.
Je možné recenzovat přílohy? To je základní otázka spojená s druhým dílem publikace. Odpověď zní: zajisté. V odborné právní literatuře je mnohdy teprve seznam a doslovná znění norem a judikátů místem, kde můžeme začít polemiku s autorem a čerpat mimo osobního názoru podstatné náhledy do rozhodnutí zahraničních zákonodárců, institucí nalézajících právo a názorů odborné veřejnosti deklarovaných v oborových publikacích (jednacích řádech zahraničních rozhodčích soudů a center apod.).
V tomto směru je publikace mimořádným přínosem. Už jen skutečnost, že seznam zdrojů v literární i elektronické podobě se blíží 350 stranám, nám říká, jak dobrým pomocníkem kniha může být. Na druhou stranu – několik desítek stran dlouhý seznam zkratek naopak naznačuje, jak složitá orientace v textu nás čeká. Dovolím si tedy doporučit několik spíše osobně zajímavých míst.
Převážnou část z tisíce stran druhého dílu zabírá téma „předpisy lex arbitri“ a jiné normy vybraných zemí. U citovaných rozhodčích zákonů nejvíce vítám skutečnost, že jsou zastoupeny všechny státy, se kterými se v běžné podnikatelské praxi setkáváme. Právní úprava exekucí související s rozhodčím řízením je uvedena tam, kde autor zřejmě naznal možné problémy nebo chtěl upozornit na úpravu (domnívám se, že důležitý je např. fakt, že pro exekuci v případě Ruské federace dle rozhodčího nálezu je potřebné razítko rozhodce!). Navíc je otištěn i základní federální zákon USA. K pozornosti doporučuji mj. právě americkou úpravu – soudy zde mají možnost arbitráž stranám přímo nařídit v souladu s původní dohodou stran. Pravidla ICC v Paříži pak zastupují rozhodčí instituce vnímané jako mezinárodní. Kdo by uvítal i další jednací řády, může nahlédnout do kapitol jednotlivých států, nejdůležitější centra či soudy jsou zde uvedeny. V seznamu literatury jsem s radostí objevil jednak velké množství článků z tisku, jednak autorem tradičně perfektně zpracovaný a užitečný elektronický adresář. U každého odkazu je opatřen vysvětlením, o jaký portál se jedná, v řadě případů i s informací o použitých jazycích zdroje.
Jestliže jsem uvítal faktografické a i pro laickou veřejnost čitelné zpracování prvního dílu, musím doporučit vaší pozornosti i díl druhý – byť ten bude přínosný především pro odbornou veřejnost a teoretiky rozhodčího řízení a práva.