K opravě výroku platebního rozkazu a jeho vykonatelnosti 

Téma: K opravě výroku platebního rozkazu a jeho vykonatelnosti

 

Právní věta:
„V případě opravy výroku platebního rozkazu je také třeba vydat opravné usnesení, doručit ho do vlastních rukou žalovaného; náhradní doručení je vyloučeno. Žalovaný musí být současně poučen o možnosti podat proti platebnímu rozkazu odpor s tím, že lhůta k podání odporu běží znovu od doručení opravného usnesení.
Neúčinné doručení opravného usnesení však neznamená, že také platební rozkaz v původním (neopravovaném) znění není v právní moci a není po formální stránce vykonatelný (viz např. 20 Cdo 1436/98).“


Komentář:
Byl-li vydán a řádně doručen platební rozkaz, lze na základě takového platebního rozkazu nařídit exekuci, i když opravné usnesení k tomuto platebnímu rozkazu již nebylo žalovanému doručeno. Původní platební rozkaz byl doručen řádně a je tedy platný. Praktický dopad je takový, že lze exekuovat na základě platebního rozkazu, který je i přes existenci vady sanované zmíněným opravným usnesením určitý a vykonatelný (může jít např. o opravu data vydání platebního rozkazu nebo o opravu oddělitelného výroku). Je-li opravné usnesení žalovanému řádně doručeno, může proti platebnímu rozkazu podat znovu odpor, přičemž lhůta běží od doručení opravného usnesení.


Citace ze zdroje: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2348/2007, ze dne 23. 7. 2009

 

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové v exekuční věci oprávněného Ing. J. N. – G., zastoupeného advokátem, proti povinnému L. L., roz. K., zastoupeném advokátkou, pro 904.614,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 7807/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2006, č. j. 11 Co 332/2006-32, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2006, č. j. 11 Co 332/2006-32, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

 

Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze změnil usnesení ze dne 27. 10. 2004, č. j. 43 Nc 7807/2004-5 (jímž obvodní soud nařídil exekuci podle platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004, č. j. 26 Cm 126/2002-37, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 23. 7. 2004, č. j. 26 Cm 126/2002-43, k uspokojení pohledávky ve výši 904 614,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 7. 11. 2001 do zaplacení, nákladů předcházejícího /nalézacího/ řízení 81 260,- Kč a nákladů exekuce a jejím provedením pověřil JUDr. E. J., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a oprávněného zavázal k zaplacení odměny soudní exekutorky, jak bude určena samostatným usnesením soudu I. stupně (výrok III). Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuci nelze nařídit, protože – jak bylo dodatečně zjištěno - oprávněný nedisponuje pravomocným a vykonatelným exekučním titulem, když opravné usnesení týkající se výroku platebního rozkazu (a blíže specifikující úrok) nebylo povinnému doručeno do vlastních rukou, ale pouze náhradním způsobem (uložením na poště), kdy zásilka s ním se soudu jako nevyžádaná vrátila zpět; jedná se proto o doručení neúčinné, a tak platební rozkaz, jehož výrok takto byl opravován, nenabyl právní moci.
V dovolání, jímž oprávněný napadá výrok I. a III. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, namítá prostřednictvím dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), že z dikce § 174, odst. 4, ve spojení s § 164 a § 50d, odst. 1, o. s. ř. ani z žádného jiného ustanovení zákona nelze dovodit, že u usnesení opravujícího výrok platebního rozkazu je vyloučena fikce doručení uložením. Rovněž nesouhlasí se závěrem, že nenabylo-li opravné usnesení právní moci, pak „ani platební rozkaz v původní podobě není pravomocný a vykonatelný“. Přitom poukázal na ustanovení § 164 o. s. ř., umožňující odložit vykonatelnost opravovaného rozhodnutí v případě potřeby do doby nabytí právní moci opravného usnesení, a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1436/98 a 25 Cdo 147/2005. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že podle jeho názoru opravné usnesení má být doručeno zásadně stejným způsobem, jakým mělo být doručeno opravované rozhodnutí - v daném případě do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení (§ 173 o. s. ř.); nepodaří-li se opravné usnesení uvedeným způsobem doručit, musí soud platební rozkaz zrušit. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle o. s. ř. ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 2. a 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). – je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný závěrem, že opravné usnesení, které se týkalo výroku platebního rozkazu, povinnému nebylo doručeno do vlastních rukou, ale pouze náhradním způsobem - uložením na poště; jedná se proto o doručení neúčinné, a tak platební rozkaz, jehož výrok takto byl opravován, nenabyl právní moci.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle § 173 odst. l o. s. ř. platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.
Podle § 173 odst. 2 o. s. ř. nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud jej usnesením zruší v plném rozsahu.
Podle § 174 odst. 4 o. s. ř. se při opravě chyb v psaní a počtech, jakož i jiných zjevných nesprávnostech v platebním rozkaze postupuje podle § 164 o. s. ř.
Z uvedených ustanovení vyplývá, že v případě opravy výroku platebního rozkazu je také třeba vydat opravné usnesení, doručit ho do vlastních rukou žalovaného a že náhradní doručení je vyloučeno. Žalovaný musí být současně poučen o možnosti podat proti platebnímu rozkazu odpor s tím, že lhůta k podání odporu běží znovu od doručení opravného usnesení (viz také např. Bureš. J., Drápal. L., Krčmář. Z. a kol. Občanský soudní řád, Komentář II. díl. 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, strana 779).
Opravné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2004, č. j. 26 Cm 126/2002-43, kterým byl výrok platebního rozkazu téhož soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 26 Cm 126/2002-37, opraven tak, že se mezi slova „úrokem“ a „od“ vkládá slovo „denně“, nebylo stanoveným způsobem doručeno a žalovaný – povinný ho do vlastních rukou nepřevzal. Neúčinné doručení opravného usnesení neznamená, že také platební rozkaz v původním (neopravovaném) znění není v právní moci a není po formální stránce vykonatelný (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1436/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, sešit 2, pod č. 25).
Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, tedy že v důsledku neúčinného doručení opravného usnesení není v právní moci a tudíž vykonatelný ani platební rozkaz, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Jestliže byl platební rozkaz doručen v souladu s § 173 odst. 1 o. s. ř., uplynula lhůta ke splnění v platebním rozkaze stanovených povinností a tyto povinnosti jsou řádně vymezeny (§ 261a o. s. ř.), lze na jeho základě exekuci (výkon rozhodnutí) nařídit. Protože odvolací soud z výše uvedeného názoru nevycházel, Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. července 2009


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu

Zpět

 


Unie pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s., Cejl 91, 602 00 Brno

telefon: +420 545 242 592 - e-mail: info(at)urmr.cz - web: www.urmr.cz

Úvod - O nás - Rozhodčí řízení - Mediace - Vzdělávání - Kontakt - Všeobecné obchodní podmínky - Mapa stránek