Téma: Ke způsobu určení osoby rozhodce
Právní věta:
"Z uvedeného je zřejmé, že z písemného projevu vůle jednoznačně vyplývá právě projev vůle obou stran podřídit mj. spory plynoucí z této smlouvy rozhodčímu řízení a rozhodnutí rozhodce, který bude vybrán způsobem těmito stranami dohodnutým, tj. že rozhodce vybere generální sekretář Asociace."
Komentář:
Nejvyšší soud ČR v tomto rozhodnutí jednoznačně potvrdil, že způsob určení osoby rozhodce, který je v rozhodčí smlouvě stanoven tak, že osobu rozhodce vybere třetí subjekt na rozhodci a stranách nezávislý, je možný a zcela v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení. Nejvyšší soud ČR dovodil, že je platné ujednání stran, kde strany dohodly, že „počet i osoby rozhodců určí generální sekretář Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska“. V rozhodčí smlouvě tedy není nutné určit konkrétní fyzickou osobu, která bude funkci rozhodce vykonávat, což není ani praktické s ohledem na dobu, která může od podpisu smlouvy do zahájení projednávání sporu proběhnout (vybraná osoba např. v mezidobí zemře, stane se nezpůsobilou funkci rozhodce vykonávat, stane se podjatou vůči jedné ze stran apod.). Strany se přitom mohou platně dohodnout, že nebudou rozhodce vybírat sami, nýbrž že tento úkon za ně provede někdo třetí.
Citace ze zdroje: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2672/2008 ze dne 29. 4. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Eligo, a. s. , se sídlem v Pardubicích Ostřešany, Bláhova 308, IČ: 609 14 211, zast. JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, proti žalovanému Ing. I. G ., I. G. aukční a realitní agentura s místem podnikání v Okoři 23, IČ: 131 60 559, zast. JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 50/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2007, č. j. 51 Co 214/2007-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Viktora Paka, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. srpna 2007, č. j. 51 Co 214/2007-111, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 13. listopadu 2006, č. j. 21 C 50/2004-82, jímž tento soud zamítl žalobní návrh se žádostí, aby byl zrušen rozhodčí nález ze dne 27. 11. 2003 vydaný JUDr. Miroslavem Mikou, rozhodcem Asociace realitních kanceláří České republiky ve věci žalobce Ing. I. G., proti žalovanému Sušárna mléka CZ a. s. (nyní Eligo a. s.), IČ: 609 14 211, jímž byla Sušárna mléka CZ a. s. (nyní Eligo a. s.) zavázána k zaplacení částky 480.000,- Kč s 3,5 % úrokem z prodlení od 8. 11. 2002 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu a k zaplacení nákladů řízení ve výši 77.250,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodčího nálezu na účet JUDr. V. P., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na jejich náhradu částku 6.950,- Kč k rukám jeho advokáta; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na jejich náhradu částku 10.600,- Kč k rukám jeho advokáta.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze dne 4. 3. 2004 domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodčího nálezu ze dne 27. 11. 2003 s odůvodněním, že rozhodčí doložka je neplatná, v řízení před rozhodcem nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, rozhodčí nález je nepřezkoumatelný a právní závěry nemají oporu v provedeném dokazování.
Odvolací soud shledal správný závěr soudu prvního stupně o včasnosti podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu v tříměsíční lhůtě od doručení rozhodčího nálezu, protože rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 4. 12. 2003 a její návrh na zrušení rozhodčího nálezu byl soudu prvního stupně telefaxem doručen dne 4. 3. 2004 a ve lhůtě stanovené v ust. § 42 odst. 3 ve spojení s ust. § 57 odst. 2 o. s. ř. řádně a včas dne 8. 3. 2004 doplněn originálem.
Správným shledal též i závěr soudu prvního stupně, že předpokladem zrušení rozhodčího nálezu je existence vad formálního charakteru, jež se netýkají rozhodčí smlouvy, samotného rozhodčího řízení či vlastního rozhodčího nálezu. Přestože žalobkyně v žalobě uplatnila vyjma důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. f zákona č. 216/1994 Sb. v rozhodném znění, o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen ZRŘ ) všechny v ust. § 31 ZRŘ vyjmenované důvody pro zrušení rozhodčího nálezu, v žalobě řádně odůvodnila pouze důvody uvedené v ust. § 31 písm. c) a e) ZRŘ, tj. že věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem a že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Ke zbývajícím důvodům odvolací soud uvedl, že v souzené věci nešlo o případ, v němž byl rozhodčí nález vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu (§ 31 písm. a/ ZRŘ), poněvadž předmětem řízení bylo zaplacení smluvní pokuty ve výši 480.000,- Kč s přísl. Vzhledem k tomu, že rozhodčí smlouva byla pro případ řešení sporů vzniklých ze zprostředkovatelské smlouvy ze dne 12. 7. 2000 uzavřena v písemné podobě na dobu neurčitou, nebyla účastníky zrušena, nebyl dán ani důvod uvedený v ust. § 31 písm. b) ZRŘ, tj. že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Shodně s názorem soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že není dán ani důvod uvedený v ust. § 31 písm. c) ZRŘ, neboť se účastníci nedohodli na konkrétní osobě rozhodce, jenž měl řešit jejich případné spory, ale na způsobu, jak takový rozhodce bude vybrán. Rozhodce advokát JUDr. Miroslav Mika byl dle názoru odvolacího soudu generálním sekretářem Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska - právní předchůdkyně Asociace realitních kanceláří ČR (dále též jen Asociace ) zvolen řádně, protože dle čl. 4 Společného rozhodnutí přijatého asociační a dozorčí radou Asociace je generální sekretář Asociace oprávněn jmenovat jednoho rozhodce (advokáta či právníka), nepřesahuje-li předmět sporu 200.000,- Kč, a tři rozhodce, pokud předmět sporu přesahuje částku 200.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byly řádně zasílány veškeré písemnosti týkající se rozhodčího řízení, včetně obsílky k účasti na ústnímu jednání, měla možnost vyjadřovat se k věci a podávat návrhy na provedení důkazů, není dán důvod uvedený v ust. § 31 písm. e) ZRŘ. Protože žalobkyně netvrdila a ani neprokazovala, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat obnovu řízení, odvolací soud uzavřel, že důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v ust. § 31 písm. g) ZRŘ není dán.
Dovoláním ze dne 11. 1. 2008, doručeným telefaxem soudu prvního stupně dne 14. 1. 2008 (písemné podání shodného znění bylo dáno k poštovní přepravě dne 15. 1. 2008 a doručeno soudu prvního stupně dne 16. 1. 2008) napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že je dle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. dán důvod dovolání . Dovolatelka jako zásadní právní otázku označila otázku, zda předmětná rozhodčí doložka, obsažená v čl. XI smlouvy o zprostředkování ze dne 12. 7. 2000, představuje ujednání o podřízení rozhodnutí sporu rozhodčímu řízení ve svém celku či zda se v této věci jedná o ujednání způsobu ustanovení rozhodce pro rozhodování jednoho sporu či druhů sporu. Dovolatelka zastává názor, že se strany nezbavily vlivu na procesu určení rozhodce ujednáním, že rozhodce určí konkrétní osoba, ovšem toto určení mělo být provedeno ve spolupráci se spornými stranami. Pouze nebylo-li by této spolupráce, nese rozhodovací pravomoc výlučně generální sekretář, jenž má poté právo osobu rozhodce, popř. rozhodců určit. Rozhodčí doložkou strany podle dovolatelky založily pravomoc generálního sekretáře Asociace realitních kanceláří pro rozhodnutí o rozhodci či počtu rozhodců v případě konfliktu sporných stran (o určení rozhodce, rozhodců), nikoli však jeho pravomoc rozhodnout o rozhodci, není-li splněn tento předpoklad. Podle povahy rozhodčí doložky, která je předmětem tohoto sporu, bylo ujednáno, že rozhodcem bude třetí osoba a nikoli orgán společenské organizace, odlišná od stran smlouvy, mezi nimiž vznikl spor, která toliko provede volbu rozhodců. Dovolatelka je přesvědčena, že způsob provedení a ustavení tohoto rozhodčího řízení je quasi ustanovením rozhodce stálého rozhodčího soudu, kterému ujednání rozhodčí doložky neodpovídá.
Z výše uvedených důvodů dovolateka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů.
V podání ze dne 19. 3. 2008 se k dovolání vyjádřil žalovaný a zejména uvedl, že se ztotožňuje se závěry rozsudku odvolacího soudu a dovolání nepovažuje za důvodné. Je přesvědčen, že dovolání není přípustné, neboť žalobkyní formulovaná otázka nemá po právní stránce zásadní význam.
Závěrem proto žalovaný navrhl, aby dovolací soud v případě, že jej shledá přípustným, dovolání žalobkyně zamítl a napadený rozsudek byl potvrzen a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, vč. DPH.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že dovolání bude s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednáno a rozhodnuto o něm podle procesních předpisů účinných do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ). Poté dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyní), včas (rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen dne 14. 11. 2007 a její dovolání bylo telefaxem soudu prvního stupně doručeno dne 14. 1. 2008, písemné podání shodného znění bylo dáno k poštovní přepravě dne 15. 1. 2008 a doručeno soudu prvního stupně dne 16. 1. 2008, tj. v dvouměsíční lhůtě stanovené v ust. § 240 odst. 1 o. s. ř., § 42 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 122 odst. 2 občan. zák.), obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci.
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem zde je nutno akcentovat - včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Dovolací soud považuje za nutné odvolacímu soudu vytknout nesprávný výklad ustanovení § 42 odst. 3 o. s. ř., které aplikoval při hodnocení včasnosti podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.
Dle § 32 ZRŘ se návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem podává do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem učiněn telefaxem, je zapotřebí tento telefax doplnit předložením jeho originálu ve lhůtě tří dnů, jinak se k telefaxu nepřihlíží (§ 42 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že rozhodčí nález byl žalobkyni doručen dne 4. 12. 2003. Poslední den tříměsíční lhůty (§ 32 ZRŘ ve spojení s § 57 odst. 2 o. s. ř.), tj. 4. 3. 2004, učinila žalobkyně návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem telefaxem. Lhůta k doplnění telefaxu originálem, popř. písemným podáním shodného znění, začala běžet dne 5. 3. 2004 a její poslední den připadl na pondělí 8. 3. 2004. Pro počítání běhu lhůty platí ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř., podle kterého je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu se podává, že originál návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem žalobkyně předala k poštovní přepravě dne 5. 3. 2004, je již z tohoto zřejmé, že tento návrh byl podán včas. Není proto v souzené věci při hodnocení splnění podmínek uvedených v ust. § 42 odst. 3 o. s. ř. rozhodné, kdy byl originál písemného podání učiněného telefaxem, popř. písemné podání shodného znění, soudu doručen, jak dovodil odvolací soud, nýbrž to, kdy byl originál písemného podání učiněného telefaxem, případně písemné podání shodného znění, předáno k poštovní přepravě (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 29 Cdo 2287/99).
Dále se Nejvyšší soud ČR zabýval námitkami dovolatelky směřujícími proti závěru odvolacího soudu, že v posuzovaném případě není důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu soudem.
Dovolatelka za otázku zásadního právního významu označila to, zda předmětná rozhodčí doložka, obsažená v čl. XI smlouvy o zprostředkování ze dne 12. 7. 2000, představuje ujednání o podřízení rozhodnutí sporu rozhodčímu řízení ve svém celku či zda se v této věci jedná o ujednání způsobu ustanovení rozhodce pro rozhodování jednoho sporu či druhů sporu, a dále uvedla, že určení osoby rozhodce mělo být provedeno ve spolupráci se stranami, popř. tehdy, došlo-li mezi stranami ke konfliktu stran ohledně určení rozhodce.
Ve větě prvé čl. XI smlouvy o zprostředkování ze dne 12. 7. 2000, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, se smluvní strany dohodly, že veškeré spory vzniklé z této smlouvy anebo v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle českého práva s tím, že počet i osoby rozhodců určí generální sekretář Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska, který též jmenuje nového rozhodce, jestliže se určený rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat .
Rozhodčí doložka (rozhodčí smlouva) se řadí mezi dvoustranné (případně vícestranné) právní úkony (srov. § 34 občanského zákoníku dále též jen občan. zák. ); její platnost ve smyslu § 106 odst. 1 o. s. ř. je tak třeba posuzovat jednak z hlediska obecných požadavků na právní úkon (srov. § 37 a násl. občan. zák.) a jednak z pohledu dalších náležitostí stanovených zákonem č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
Podle § 2 odst. 1 ZRŘ se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud.
Podle § 3, věty první, ZRŘ rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 ZRŘ má rozhodčí doložka zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce jedna, jmenuje každá strana ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce (§ 7 odst. 2 cit. zák.).
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že v posuzovaném případě bylo v rozhodčí smlouvě jednoznačně stanoveno, že veškeré spory vzniklé z předmětné zprostředkovatelské smlouvy anebo v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle českého práva. Rozhodčí doložka tak splňuje podmínky stanovené v ust. § 3 ZRŘ, neboť je v písemné formě, a v ust. § 7 ZRŘ stanovujícím stranám možnost dohodnout se buď na konkrétním jméně rozhodce (rozhodců) a počtu rozhodců nebo jak je tomu v souzené věci na způsobu, jak osoba rozhodce (rozhodců) má být určena.
Z předmětné rozhodčí smlouvy dále nevyplývá, že by strany založily pravomoc generálnímu sekretáři Asociace realitních kanceláří pro rozhodnutí o rozhodci či počtu rozhodců v případě konfliktu sporných stran , jak namítá žalobkyně. V rozhodčí smlouvě se účastníci výslovně dohodli na mechanismu určení rozhodce (rozhodců), jenž rozhodne veškeré spory vzniklé z této (zprostředkovatelské) smlouvy anebo v souvislosti s ní , a to tak, že počet i osoby rozhodců určí generální sekretář Asociace realitních kanceláří Čech, Moravy a Slezska, který též jmenuje nového rozhodce, jestliže se určený rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat . Generálnímu sekretáři Asociace tak byla dáno právo určit, zda věc bude rozhodována jedním nebo více rozhodci, aniž by tomuto jeho určení muselo předcházet jednání stran o osobě či osobách rozhodců. V rozhodčí smlouvě absentuje rovněž ujednání, že generální sekretář Asociace určí osobu rozhodce (osoby rozhodců) ve spolupráci se spornými stranami , jak tvrdí žalobkyně, a proto nelze dovodit, že generální sekretář Asociace nebyl oprávněn sám určit osobu rozhodce, jež by projednala spor těchto účastníků.Z uvedeného je zřejmé, že z písemného projevu vůle (čl. XI smlouvy o zprostředkování) jednoznačně vyplývá právě projev vůle obou stran podřídit mj. spory plynoucí z této smlouvy rozhodčímu řízení a rozhodnutí rozhodce, který bude vybrán způsobem těmito stranami dohodnutým, tj. že rozhodce vybere generální sekretář Asociace.
V posuzovaném případě byl k rozhodování o věci v rozhodčím řízení povolán ad hoc rozhodce JUDr. Miroslav Mika, advokát, který byl jmenován generálním sekretářem Asociace. V předmětném rozhodčím nálezu se JUDr. Miroslav Mika označil jako rozhodce Asociace. Takové označení u jména rozhodce není z hlediska shora uvedeného právního názoru významné a nemůže znamenat, že by ve věci rozhodoval rozhodce, který by nebyl podle rozhodčí smlouvy či jinak povolán k rozhodování (§ 31 písm. c/ ZRŘ).
Ze shora uvedeného plyne, že nebyl dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu soudem dle § 31 písm. c) ZRŘ, neboť se ve věci zúčastnil rozhodce, který byl podle rozhodčí smlouvy povolán k rozhodování, a proto je závěr odvolacího soudu správný.
Právní posouzení věci je správné a není v rozporu s hmotným právem, a proto dovolací soud nemohl konstatovat, že by dovolání bylo přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud ČR proto rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl (§ 243d odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243d odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšné žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému na jejich náhradu 3.060,- Kč vč. DPH (§ 8, § 10 odst. 3, § 15, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné usnesení, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu