Téma: Nahrazení pořadu práva při zvolení rozhodčího řízení
Právní věta:
"Pokud se účastníci dohodli na respektování rozhodčího nálezu a tím nahradili pořad práva, tak v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje."
Komentář:
Soud při posouzení věci vycházel z povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů z obecných soudů, do jejichž pravomoci tyto věci jinak patří, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby. Právní povahou rozhodčího nálezu se zabýval Ústavní soud v usnesení ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu. Zde byl formulován závěr, že „rozhodce nenalézá právo, ale tvoří závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud“.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická či právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem veřejné moci bylo porušeno její základní právo či svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Stížnost je však nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže se tedy strany dohodly, že o jejich majetkovém sporu bude rozhodnuto v rozhodčím řízení, i když by jinak byla dána pravomoc soudu, dohodly se tak zároveň na respektování rozhodčího nálezu a nahradily tím pořad práva. Podal-li tedy stěžovatel současně s ústavní stížností návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 zák. č. 216/1994 Sb. soudem, nebyly vyčerpány procesní prostředky, které mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Ústavní stížnost byla v takovém případě podána předčasně a Ústavní soud ji odmítl.
Citace ze zdroje: Rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III.ÚS 460/01, ze dne 1. 11. 2001
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele H. a. s., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. července 2001, sp. zn. Rsp 181/00, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, vydaného dne 22. března 2001 pod sp. zn. Rsp 181/00, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení bylo zasaženo do práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 2 Ústavy, když rozhodování nebylo uskutečněno v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci. Uvedl, že nabídl rozhodné důkazy o skutečnostech, které byly v příčinné souvislosti k výsledku sporu, ty však nebyly provedeny, což považuje za porušení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu libovůle, dále mu nebyla u jednání, konaného dne 22. března 2001, poskytnuta dostatečná lhůta k vyjádření, ve věci pak došlo k porušení práva na zákonného soudce, a to dvojím jmenováním předsedy rozhodčího senátu. Spolu s ústavní stížností podal i návrh na zrušení ustanovení § 33 zák. č. 216/1994 Sb., jež označil za protiústavní, neboť právo na zákonného soudce je ústavním principem, zakotveným v čl. 38 Listiny základních práv a svobod a jako takový nemůže být nečinností účastníka ve stanovené lhůtě zhojen. Dále uvedl, že dle § 31 písm. e) zák. č. 216/1994 Sb., podal také příslušnou žalobu k soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a ústavní stížností napadeného rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR bylo zjištěno, že se stěžovatel a Č., a. s., dohodli, že o jejich majetkovém sporu rozhodne rozhodčí soud i když jinak by byla dána pravomoc soudu (§ 2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.). Pokud tedy se účastníci dohodli na respektování rozhodčího nálezu a tím nahradili pořad práva, v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Pokud navrhovatel podal k soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) zák. č. 216/1994 Sb., jak v návrhu uvádí, pak jde o procesní prostředek, vyplývající z tohoto ustanovení. Proto byl návrh, v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pro výše uvedené návrh, jímž se stěžovatel domáhá zrušení § 33 zák. č. 216/1994 Sb., je návrhem podaným osobou neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c), § 64 odst. 1 písm. d) cit. zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.
V Brně dne 1. listopadu 2001