Téma: K datu vykonatelnosti exekučního titulu
Právní věta:
„Rozhodnutí, jehož nuceného uskutečnění se oprávněná domáhá, musí být vykonatelné již v době, kdy je exekuční řízení zahájeno, jinými slovy, splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu.“
Komentář:
Rozhodnutí musí být vykonatelné již v době zahájení exekučního řízení, protože v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor provádí vydáním exekučního příkazu prodejem movitých věcí, nemovitostí nebo podniku, je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení. A to narozdíl od srážek ze mzdy a přikázání pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímu ústavu nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz.
Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným.
Citace ze zdroje: Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3064/2007, ze dne 28. 5. 2009
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné P. J., zastoupené advokátem, pro 38.621,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 13344/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2007, č. j. 29 Co 59/2007-23, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2007, č.j. 29 Co 59/2007-23, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 9. 2004, č.j. 25 Nc 13344/2004-6, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud usnesením ze dne 22. 5. 2007, č.j. 29 Co 59/2007-23, potvrdil usnesení ze dne 7. 9. 2004, č.j. 25 Nc 13344/2004-6, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle svého rozsudku ze dne 5. 11. 1998, sp.zn. 19 C 156/98, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, č.j. 14 Co 27/99-30, k uspokojení pohledávky 38.621,60 Kč s 17 % úroky z prodlení z této částky od 11. 5. 1995 do zaplacení a 17 % úroky z prodlení z částky 1.000,- Kč od 11. 5. 1995 do 14. 8. 2002 ve výši 1.235,20 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 5.238,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, jež budou určeny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), za splněné, zejména uzavřel, že exekuční titul je vykonatelný. Přisvědčil sice povinné, že doručenka, jež měla prokazovat, že jí bylo uložením doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999, č.j. 14 Co 27/99-30, nesplňuje stanovené náležitosti, avšak tento nedostatek byl odstraněn tím, že soud prvního stupně uvedené usnesení znovu doručil povinné, která je dne 11. 1. 2007 převzala a tímto dnem nabylo podkladové rozhodnutí právní moci a stalo se vykonatelným.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), namítá, že exekuce byla nařízena, aniž byla splněna podmínka vykonatelnosti exekučního titulu. Tento nedostatek nemůže zpětně zhojit jeho pozdější doručení a pozdější nabytí vykonatelnosti. Odvolacímu soudu vytýká, že pokud přihlédl k nové skutečnosti (doručení exekučního titulu), postupoval v rozporu s § 44 odst. 10, věty první, zákona č. 120/2001 Sb., a dále že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro vnitřní logický rozpor mezi výrokem a odůvodněním, v němž odvolací soud odkazuje na správní řád. Dovolatelka poukazuje též na to, že odvolací soud o jejím odvolání nerozhodl bezodkladně, nýbrž (po téměř roce od podání odvolání) až poté, co vyčkal doručení exekučního titulu povinné, a tento postup povinná nepovažuje za souladný s principem rovnosti účastníků. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ten je dán tím, že odvolací soud posoudil otázku, ke kterému okamžiku musí být exekuční titul (formálně) vykonatelný, v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 1998, sp.zn. 19 C 156/98, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 1999. Uvedené usnesení městského soudu bylo povinné doručeno dne 11. 1. 2007. Oprávněná podala návrh na nařízení exekuce dne 1. 9. 2004.
Podle ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul.
Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Před nařízením exekuce se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je podkladové soudní rozhodnutí z hledisek zakotvených v občanském soudním řádu formálně vykonatelné, a tudíž způsobilé být exekučním titulem.
O tom, za jakých podmínek se soudní rozhodnutí stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Platí, že doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (§ 159 o.s.ř.), a že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Vykonatelnost rozsudku nastává, jakmile uplyne lhůta k plnění (§ 161 odst. 1 o.s.ř.).
V usnesení ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1105/2005, Nejvyšší soud vyložil, že rozhodnutí, jehož nuceného uskutečnění se oprávněná domáhá, musí být vykonatelné již v době, kdy je exekuční řízení zahájeno, jinými slovy, splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu (§ 35 odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb.). Je tomu tak proto, že den, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu, je významný v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor (po právní moci usnesení o nařízení exekuce) provede vydáním exekučního příkazu způsobem stanoveným v § 59 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 120/2001 Sb. (prodejem movitých věcí, nemovitostí, podniku). V těchto případech – na rozdíl od srážek ze mzdy a přikázání pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímu ústavu nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz, který má podle § 47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. účinky nařízení výkonu rozhodnutí – je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení. Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným.
Protože odvolací soud z výše uvedeného názoru nevycházel, není jeho právní posouzení správné. Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Zbývajícími námitkami povinné se za tohoto stavu dovolací soud již nezabýval.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu