Mediace neboli mediační řízení představuje vyjednávání o smírném řešení sporu za aktivní účasti třetí osoby: mediátora. Jde o zcela dobrovolný postup stran, který vychází z jejich přání ukončit spor smírným způsobem na základě oboustranně přijatelného konsenzu – tedy bez nutnosti zahájit rozhodčí nebo soudní řízení.
Jedná se přitom o neautoritativní metodu, neboť mediátor nemá ve sporu pravomoc k vydání závazného rozhodnutí ani pravomoc donucovací. Tento de facto nezávislý manažer přináší do problému odborný náhled zvenčí. Usiluje o vyřešení situace, nikoliv o vítězství ve vedeném řízení. Úspěchem tak je uzavření mediační dohody, která tvoří nový výchozí bod spolupráce znesvářených stran.
Mediace často jedinou cestou k úspěšnému nalezení východiska.
Pokud již mezi stranami došlo k přerušení komunikace, je možné si zajistit služby mediátora i „jednostranně“. V první fázi zde mediátor bude usilovat o obnovení jednání s druhou stranou a aktivní řešení sporné otázky. Ve druhé pak povede samotné mediační řízení.
Mediaci strany volí, pokud:
- mají zájem na dalším pokračování vztahu a rychlém řešení patové situace,
- je problém mnohovrstevný,
- jim záleží na výsledku natolik, že před autoritativním rozhodnutím dají přednost dohodě. Selžou-li jiné způsoby vyjednávání, je mediace často jedinou cestou k úspěšnému nalezení východiska.
Unie stranám sporu nabízí dva stupně vyjednávání. Nejčastější formu představuje zjednodušená mediace před zahájením samotného rozhodčího řízení. Jedná se o poslední pokus o přátelské a nekonfrontační řešení problému, o návrh na zvážení sporu protistranou a dosažení dohody. Tato mediační výzva může oběma stranám ušetřit čas i peníze. Pokud přesto není úspěšná, následuje rozhodčí řízení. Druhou možností pak je standardní vyjednávání. Unie zde po seznámení s mentalitou obou stran doporučí mediační postup, který bude odpovídat jejich předpokladům a zvyklostem.
Dokumenty upravující postup mediačního řízení