01.12.2014 - Mediátor nebo rozhodce?
Zatímco rozhodčí řízení má v naší zemi dlouholetou tradici a navzdory několika medializovaným případům v minulosti i poměrně slušné renomé, je mediace, která nedávno oslavila teprve druhé narozeniny,stále ještě Popelkou, která doposud neměla příležitost ukázat svoji skutečnou krásu. Není divu, neboť v povědomí laické i odborné veřejnosti panují značně zkreslené názory a představy o tom, jak mediace vypadá a jaká je vlastně úloha mediátora v mediačním procesu. Ta je v názorech často i právních zástupců stran z řad advokátů víceméně zaměňována s úlohou rozhodce. Snahou tohoto příspěvku je tudíž blíže ozřejmit rozdíly v postavení rozhodce v rozhodčím řízení a mediátora v mediaci, a to spíše než z právního hlediska, fakticky.
Na úvod pouze zmiňme, že právní status rozhodce i mediátora upravují příslušné zákony, u rozhodců vykonávajících svoji funkci u stálých rozhodčích soudů, též řády či statuty těchto institucí. Jak pro rozhodce, tak pro mediátora platí některé shodné principy – splnění zákonných podmínky pro výkon funkce,existence platné rozhodčí smlouvy nebo dohody o provedení mediace jako nezbytného předpokladu výkonu jejich funkce, princip dobrovolnosti, tj. možnost odmítnutí funkce rozhodce či mediátora, princip osobního výkonu funkce a nestrannosti, povinnost mlčenlivosti, apod. Je to pochopitelné, neboť jak rozhodčí řízení, tak mediace patří k tzv. ADR metodám řešení sporů, tudíž vykazují určité shodné rysy.
V praxi je rozhodčí řízení, ať už v rámci stálého rozhodčího soudu nebo jako „ad hoc“ arbitráž, více formální než mediační řízení. Svojí podstatou se blíží soudnímu řízení, k čemuž nemalou měrou přispívá zákonný odkaz na přiměřené použití občanského soudního řádu. Rozhodce v rozhodčím řízení plní roli soudce, který je autorizován spor rozhodnout. Je tím, kdo stranám určuje konkrétní průběh řízení - datum a místo ústního jednání, pokud se vůbec koná a pokud není rozhodováno pouze na základě písemností. Neovlivňuje motivaci stran účastnit se rozhodčího řízení, neboť ta je pro ně obligatorně dána existencí rozhodčí smlouvy, a byť v řízení působí na strany, aby se dohodly na smírném vyřešení sporu, nevytváří jim žádné zvláštní podmínky pro jejich vzájemné jednání.
Mediátor oproti tomu v žádném případě spor nerozhoduje. Zajišťuje průběh procesu, protože mediační řízení je strukturovaným procesem, a kvalifikovaně asistuje stranám projít jeho jednotlivými stádii tak, aby se jim, pokud možno, podařilo dosáhnout smírného řešení sporu formou uzavření mediační dohody. V mediaci je nezbytná osobní účast stran, jejich setkání sjednává mediátor vždy v dohodě s nimi, případně s jejich právními zástupci, jsou-li strany právně zastoupeny a přejí-li si na jednání i účast svých právních zástupců, což tak nemusí nutně být. V průběhu procesu mediátor motivuje strany k dalšímu jednání, neboť strany mají možnost mediaci kdykoliv ukončit,a pomáhá jim překlenout kritické momenty.
Pokračování článku advokátní kanceláře Mgr. Ĺudovíta Paveli najdete na portálu Epravo.cz.