Klein, B.–Doleček, M.: Rozhodčí řízení. 1. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2007, 272 s., 395 Kč
Publikace je pokusem prakticky pojednat o problematice rozhodčího řízení – s tím, že autoři v předmluvě zdůrazňují snahu o seznámení čtenáře s podstatnými výhodami arbitráže. Bohužel přehledné vyjmenování těchto výhod na uvedeném místě je zároveň posledním zřetelným poukazem na ně.
Text je na vysoké odborné úrovni, doplňuje jej řada citací z rozhodnutí RS u HK a několik judikátů. Uchopitelnost knihy pro podnikatelskou veřejnost bude však bohužel zřejmě malá – tam, kde by laik uvítal jasná doporučení, se jedná spíše o příklady než jednoznačné a praktické rady. I skutečnost, že autoři využívají prakticky výhradně rozhodovací praxi RS u HK, je dnes (kdy počty rozhodnutí rozhodců ad hoc převyšují rozhodování stálých soudů několikasetnásobně) jistým vzdálením se reálné praxi.
Přes aktuálnost vydání trpí publikace drobnými nedostatky. Autoři například uvádějí, že rozhodčí nález je doručován tak, jak bylo doručováno stranám v průběhu řízení. Judikát NS ČR 20 Cdo 1612/2006 (známý již v době vydání knihy) však tuto praxi vyvrací. Na straně druhé je třeba vyzdvihnout, že na některých místech se autoři zabývají provázaností arbitráže a běžné obchodní praxe do důležitých detailů. Například v části 6.2.1. se zaobírají různým způsobem stanovení okamžiku, kdy přestala běžet promlčecí lhůta. Upozorňují na rozdíl daný obč. zák. a obch. zák., kdy v druhém případě záleží na konkrétních pravidlech rozhodčího řízení pro stanovení běhu lhůt.
Knihu lze rozhodně doporučit jako studijní materiál. Jako zdroj základních informací postačí, vážnějším zájemcům o arbitráž a rozhodcům bych doporučil spíše Rozhodčí zákon komentovaný A. Bělohlávkem.